Island - Kverkfjöll | ilvios

V ledových jeskyních Kverkfjöll

Promočení a promrzlí dáváme sbohem Askje a jen doufáme, že následující dny přinesou o něco lepší počasí i zážitky. Nehostinná vnitrozemská poušť zvolna utíká před našima očima, a protože se již připozdívá, hledáme místo na stanování.

Vyvstává však menší problém – v pruhu Ásbyrgi, Mývatn, Askja je vyhlášen národní park Jökulsárgljúfur, kde je stanovaní v divočině zakázáno. Protože do kempu u ledových jeskyní Kverkfjöll nám zbývá přes hodinu cesty a máme všeho tak akorát, sjíždíme za nejbližší dunu a rozhodujeme se tu přespat načerno.

Sotva však postavíme stan a dovaříme večeři, objevují nás dva chlápci ze správy parku. Nic naplat, dneska to prostě nevyjde. Potupně balíme stan a kodrcáme se ke kempu u Kverkfjöllu. Nad islandskou pouští se vznáší jemná mlha, silnice je vysypaná červeným štěrkem a vůbec celé okolí působí značně surreálně.

Na úzkém proužku trávy stavíme stan a v chatě Sigurdarskálí si sušíme navlhlé věci. Se stanem venku lomcuje silný vítr a vypadá to, že v noci pěkně promrzneme… Jaké je však naše překvapení, když se probouzíme do poměrně pěkného rána. Neprší, nefouká, nemrzne – aneb jak málo nám stačí po dvanácti dnech na Islandu ke štěstí. Po snídani se vydáváme po neudržované cestě dále do vnitrozemí, kde by se u ledovce Vatnajökull měly skrývat známé ledovcové jeskyně.

Silnice (pokud se to tak dá nazvat) po několika kilometrech končí a nám nezbývá než pokračovat dále po svých. Sotva překonáme první hřeben, rozprostře se před námi ledovec ve své plné kráse a v dáli je už vidět i vstup do jeskyně.

Něco podobného je možné snad jen na Islandu: pod ledovcem tu vyvěrá horký pramen, při cestě na povrch se proplétá ledem i sněhem a uvolňující se teplo pomalu vytváří přírodní ledový dóm. Ten s postupujícím časem nabývá na velikosti, aby se posléze nevyhnutelně zřítil a celý proces mohl začít zase odznova.

Při naší návštěvě je vše ještě v začátcích – sotva patnáct metrů hluboká jeskyňka obklopená obřími ledovými krami. Na sklonku léta bývá však jeskyně až několik set metrů dlouhá a nahlédnutí do ní musí být opravdu zážitek.

Procházíme se u jeskyně i u morény ledovce, prohlížíme si temně modré kusy ledu a žasneme nad krásou islandské přírody. Kolem poledního se posléze s Kverkfjöllem loučíme a míříme vstříc našemu dalšímu cíli – kaňonu Hafrahvammagljúfur ve východní části ostrova.